PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Soilwork are a band to watch for in the new metal millenium. Go get it!" - tak tuto větu vypustil ze svých nesmrtelných úst o novém, již čtvrtém řadovém, počinu švédských maniaků samotný mistr Rob Halford.A nutno přiznat, že tato metalová osobnost ví, o čem mluví. Gothenburgské studio Fredman (HammerFall, In Flames, Dimmu Borgir) se začalo v říjnu 2001 otřásat v základech pod nápory kytarových riffů a výsledek 25.3.2002 spatřil v Evropě světlo světa pod názvem Natural Born Chaos, aby nám natlačil do palic pořádnou porci metalové hudby.
Pro ty z vás, kteří slyšeli jejich minulé, a troufám si říci esenciální, dílo A Predator‘s Portrait, bude Natural Born Chaos logickým následovníkem v diskografii kapely. Někoho možná zamrzí, někoho potěší, nicméně přináší na pole extrémnější metalové scény větší porci poměrně často diskutovaných "čistých vokálů".Ale pozor! Soilwork se zhostili těchto čistých linek s nesmírnou profesionalitou a vsadím se, že po několikerém poslechu se přistihnete, jak si tu a onde pobrukujete ony melodické pasáže.Ani zdaleka to však neznamená, že by hlasivky mistra Bjöerna "Speed" Strida nezabrousily do starého a osvědčeného deathového vokálu. Celá kompozice alba je totiž kombinací obou stylů a vaše mysl bude zahalena deathovo-trashovým řevem, který plynule přechází do zpěvných pasáží, jež nechají vaše znavené bubínky odpočinout na melodických vlnách plných energického uspokojení, aby vám je následně mohl usmažit hrdelní growl smrtelného ražení. Někdy máte při poslechu dokonce problém se zařazením stylu vokálu, tak rozmanité a obšírné je hlasové ústrojí Speeda. A věřte mi, že takovéto střídání hlasových poloh vás nenechá ani na chviličku vydechnout.
Devízou pánů ze Soilworku však vždy zůstanou nepopsatelné, útočné a agresivní kytarové riffy, které toto album i přes melodické pasáže řadí k tomu nejlepšímu, co můžete v death-melodické, potažmo neo-trashové vlně, ke které se Soilwork povětšinou řadí, slyšet.Vybuchující zářezy na podladěných kytarách, trashová staccata, deathově tančící prsty na kytarovém hmatníku, smrtící basa a oslnivé, tep zrychlující sólové vyhrávky dávají všemu tvorstvu na vědomí, že krok kupředu do dark pop-rockových vod, jak jsme tomu v minulosti byli svědky u mnohých metalových kapel, se ještě dlouho konat nebude. Nutný vývoj kupředu v podobě kláves a podmanivých samplů, převážně v melodických linkách, je, se vší úctou k zastáncům plně kytarového metalu, v tomto případě pouze a jen přínosem.
Zvláštní kapitolou jsou pak dokonale hudbu prokreslující bicí, jež svými přesnými výstřely kulometné palby a v pomalejších pasážích pak hlasitým srdečním tlukotem, vytlačují do popředí živočišnost a energii celé nahrávky. Srovnání s předchozím "plackou" A Predator‘s Portrait zde není od věci, neboť všudypřítomné koordinované zemětřesení vás nenechá nečinně sedět s ovladačem přehrávače v ruce a vyždímá vás do poslední kapičky. Přesně tak na vás zapůsobí i velice mistrně zvládnutý cover od protřelého ilustrátora a art-designéra Travise Smithe. Velký podíl na celkové tváři alba pak má vynikající produkce, kterou by mohly tuny kapel jen tiše závidět, neboť ji nemá na svědomí nikdo jiný, než producentský génius a hudební mág Devin Townsend. Sečteno a podtrženo, talentovaná tlupa potomků švédských vikingů vám přináší porci metalového běsnění v dokonalé harmonii s melodickým ukojením, bude z vás sdírat kůži a následně vám hojit rány tak dlouho, dokud si neuvědomíte, že si zaslouží váš obdiv a oddanost.
Sečteno a podtrženo, talentovaná tlupa potomků švédských vikingů vám přináší porci metalového běsnění v dokonalé harmonii s melodickým ukojením, bude z vás sdírat kůži a následně vám hojit rány tak dlouho, dokud si neuvědomíte, že si zaslouží váš obdiv a oddanost.
9 / 10
Ole Frenning
- kytara
Ola Fink
- basa
Stefan Karlsson
- klávesy
Henry Ranta
- bicí
Peter Wichers
- kytara
Björn Strid
- vokály
1. Follow The Hollow
2. As We Speak
3. The Flameout
4. Natural Born Chaos
5. Mindfields
6. The Bringer
7. Black Star Deceiver
8. Mercury Shadow
9. No More Angels
10. Song Of The Damned
Övergivenheten (2022)
Verligheten (2019)
The Ride Majestic (2015)
The Living Infinite (2013)
The Panic Broadcast (2010)
Sworn To A Great Divide (2007)
Stabbing The Drama (2005)
Figure Number Five (2003)
Natural Born Chaos (2002)
A Predator's Portrait (2001)
The Chainheart Machine (2000)
Steelbath Suicide (1998)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 41:54
Produkce: Devin Townsend
Studio: Fredman Studios
Geniálny Devin Townsend dokázal z chlapcov zo SOILWORK vytĺcť to najlepšie, čím sa prezentovali v rámci svojej pozoruhodnej kariéry do skvelej dosky „A Predator´s Potrait“.
Album „Natural Born Chaos“ je luxusným salónikom pri prehliadke pevnosti švédskeho metalu nového tisícročia. Beschybné výkony, fantastické nápady, štyridsať minút počúvania s otvorenými ústami.
Najlepšie dielo jednej z mojich najobľúbenejších kapiel súčasnosti!
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.